| Vydal jsem se do říše lesů, |
| hledat víly, ty z pohádky, |
| naději si s sebou nesu, |
| netěším se na cestu zpátky. |
| Trním a ostružím drápu se dál, |
| až na kraj světa, kde najdu víly, |
| a mýmu nápadu každej se smál, |
| všechno bych vyměnil jen za tu chvíly. |
| Na louce tancujou, svobodu milujou |
| až já je uvidím tak půjdu rovnou k nim. |
| Úplněk osvítí bílý luční kvítí |
| to jejich hlas vzbudí důvěru v nás. |
| Na konci pěšiny ohně plály |
| a kolem sedělo spoustu divnejch stínů, |
| o svý životy mariáš hrály |
| a poslali mě tam na mýtinu. |
| To je prej mítina? Spíš nějaká louka, |
| do černý tmy oblečená, |
| už bolej oči, jak pilně koukám, |
| jestli tu netančí průsvitná žena. |
| Na louce tancujou, svobodu milujou |
| až já je uvidím tak půjdu rovnou k nim |
| Úplněk osvítí bílý luční kvítí |
| to jejich hlas vzbudí důvěru v nás. |
| A pak jsem uviděl ty mrtvý těla, |
| na louce ležela, oděny v bílý. |
| Jak kámen náhrobní skála tam čněla, |
| byly to chcíplý dobrý víly. |
| K tamtěm stínům jsem se vrátil, |
| i oni hledali kdysi dobrý víly. |
| Pár slov jsem s nima ztratil |
| a pak jsme na cestu vyrazili. |
| U strmý skály zábrany zůstaly |
| viděl jsem chvíli chcíplý dobrý víly |
| svědomí zmizelo a mě se zachtělo |
| vykročit z řady a tak jsem zpátky |
| tady. |
| Bojovat o štěstí se zapnutou pěstí |
| nečekat, že víla dobrá by ožila. |
| Proti zlu zlem, ale nestát se grázlem, |
| jak ty, co zabili malý dobrý víly. |
| Na louce tancujou, svobodu milujou |
| až já je uvidím tak půjdu rovnou k nim |
| Úplněk osvítí bílý luční kvítí |
| to jejich hlas vzbudí důvěru v nás. |